Dvacátého devátého

Právě jsem shlédnul asi tak stovku videí od Tobyho, Jacka, Seana, Olgy. Však víte. To jsou američtí vlogeři, let's playeři a funmakeři. Mají prostě spoustu videí na youtube. Každý znich jich má spoustu a já se u každého zasměju. To jsou prostě super lidičci.
Konečně začínám pořádně běhat. Tím pořádně myslím tak 10 kiláčků denně. Sice mě bolí lýtka jako sviň, ale stojí mi to za to. A beztak ta bolest brzo opadne a zbyte jen čistý a úžasný pocit z běhu. Zvláštní je, že mě bolí jenom ty lýtka. Pochopil bych, kdyby to schytaly i stehna a třeba hýždě. Ale to ne. Jenom lýtka. A fest. Nemůžu skoro chodit po schodech. Ale to nic nemění na tom, že zítra půjdu zase. A musím dát nejméně sedm koleček.
Proboha, teď jsem si vzpoměl, že zítra hraju fotbal. Hrajeme mezi třídní turnaj u nás na gymplu. To bude peklo. Mě ti parchanti, spolužáci šoupli do branky. No ale přinejmenším se budu snažit, ikdyž se mi tam moc nechce. To určitě chápete. Kosa a zima a kosa a taky budu pěkně mrznout, sakra! Se nabalim jak na Sibiř. Co mi zbývá. Pokud budu mít tolik energie, jako mám teď, tak to sranda. Nehodlám pustit jediný gól. Kdo by hodlal.
Co bych ještě napsal, přijde mi to krátký. 
Třeba.
Heslo dne: sportujte sami pro sebe, studujte pro svou budoucnost, užívejte si pro svou minulost, nechávejte se překvapovat ať vás to tady na tom světě baví.

Dvacátého sedmého

Právě jsem přišel domů. Teda ne právě teď. Stačil jsem se ještě navečeřet a dát si čaj, ale k počítači jsem dostal právě teď. Byl jsem v kině na Skyfall. Opravdu výborný film, doporučuji.
Po filmu jsem se stavil s kamarády na jedno. To je důvod proč jsem přišel tak pozdě. Měl jsem naprosto promyšlené o čem budu teď psát, ale nějak se mi všechno vytratilo. Takže zase naprosto improvizuji.
Včera mě začalo hodně štvát, že jsem nikdy neměl žádnou pořádnou brigádu. Dohromady jsem měl asi tak 11 dní brigádu. Těch 11 dní bych rozdělil do dvou brigád. Vydělal jsem si docela dost, ale celkem nutně potřebuji nějakou na příští letní prázdniny. Tak kdyby jste o něčem věděli, dejte vědět.
Ale co jinak. Dnes, a včera, jsem se bavili převážně o holkách. Byly jsme na pivku tři. A jsme hodně zajímavá trojka. Jeden co má holku, jeden co nikdy holku neměl(doslova, nikdy s žádnou nebyl(a nejsem to já)) a jeden co holku nikdy nechtěl mít, ale už s nějakou byl. Já jsem ten poslední případ. Docela mi takovýhle pokec vždycky pomůže. Ovšem nejlepší pro mne je, když se o holkách bavím s bráchou. Upřímně je to můj vzor.
On vždycky vypadá, že má všechno na háku, ale nemá! Má všechno geniálně promyšlené. Teda, nevim jestli geniálně, ale prostě má.
Respekt brácho.
I quit.

dvacátého pátého

Zase jsem si dnes nešel zaběhat. A to jsem si to tak moc sliboval. Ale já za to nemůžu. Mě se nechce v tak hnusnym a depresivním počasí ani jít ven, natož abych šel běhat. Ale kašlu na to. Zítra půjdu děj se co děj. Jsem na sebe teď akorát nasranej. A to prostě není dobrý, jsou hranice. 
Včera jsem byl s kamaráda v BBčku. Poprvý v životě jsem vyzkoušel Glenfiddichskou whisky a páni. Je asi tak desetkrát jemnější než Tullamore Dew a asi tak stokrát lepší než Jack Daniels. Byly jsme tři a upřímně řečeno, tam Honza byl navíc. Zase. Prostě on se musí pořád chovat jako žalud. Vlastně se tak nechová pořád. Někdy je s nim i dost sranda, ale pak přepne do jiného režimu a já se jen držim, abych ho tam neseřval jako malýho haranta. Je to u něj tak pade na pade.
Pak tam Jára. Ten je úplně jinej než Honza a proto naprosto nechápu, jak spolu můžou tak vycházet. 
Já tu šilenost jako život asi nikdy nepochopím. A ani nechci. Co by to pak bylo? Svět nalikovanej a naprosto předvídatelnej. Existují tyto zvlášní výjimky a vždycky budou. Už jen proto, že bysme všichny umřeli nudou. Nikdo nemá rád stereotyp. Nikdo.

dvacátého třetího

No... shrnuto a podtrženo ta oslava dopadla celkem fajn. Do postele jsem se dostal asi v pět ráno. 
Nejdřív jsme seděli asi dvě hodiny v hospodě. Bavilo mě to asi prvních 15 minut. Za celou dobu jsem si obědnal dvě piva. Toť vše. Potom jsme se všichni přesunuli ven, na benzínce koupili dvoulitrovku coly a namíchali pseudo-sangrii. Kupodivu mi hodně jela. Takový hodně sladký, alkoholocký drink. Naše polovičky si potom usmysleli, že půjdeme do baru. Do baru jménem "Klub". Není to ubohý? Já osobně to tam nemám rád. A jelikož jsme s našima slečnama zůstali jenom já a kamarád Honza, který to v Klubu taky nemusí, tak jsem se sebrali a odešli na panáka do naší oblíbené hospody. Cestou jsem ukradli žárovku, ale to je zase jiný příběh.
Zkrátka po našem vytouženém panáku jsme se oba přesunuli domů. Doma jsem si zapnul bednu a během několika minut dorazil i brácha ze svého tahu po hospodách. Chvíli jsem se oba váleli před televizí. Brácha po chvíli šel spát. Ale mě spolužačky napsali, že jsou na diskotéce, vstup zdarma, ať prý přijdu. A já nepatřím mezi ty co se nechají přemlouvat, tak jsem se zvednul a táhnul se přes město na tu diskotéku. 
Jen jsem vstoupil do budovy, už mě pohltila všepřeřvávající hudba. Hlasitou hudbu prostě nemám rád. Vlastě cokoliv hlasitýho nemám rád. Došel jsem k parteku a už mě měli ve spárech kamarádky. Donutili mě tancovat, ale nestežuju si. Bylo to dobrý.
Ale co mě hodně překvapilo a naštvalo zároveň? Dvě z nich po mě jeli. Jednoduchý bylo je při tanci obě osahávat a pomazlit se když jsme šli na panáka, ale sakra! Potom co jsme vyšli ven a vlastně už se chystali všichni domů, tak tam nebylo vůbec jednoduchý se pro jednu z nich rozhodnout. Obě jsou pěkný a inteligence... taky ujde.
Přeskočim na konec a jen řeknu: hrozně jsem to posral, nerozhodl jsem se ani pro jednu. Proč mi to museli sakra udělat?

dvacátého

Za pár hodin vyrážím ven. Spolužačka slaví narozeniny. Měla je sice už včera, ale znáte to. Trochu to zapít s kamarády a spolužáky, když už jsou to ty osmnáctiny.
Upřímně se tam dost těším. Dáme billiard, nějaký ten drink. Ale ne, nejvíc se tam těším právě na tu kamarádku. Jmenuje se Aneta. Sakra jak ona je báječná. Pěkná posvata, chytrá a sporotovkyně. Běhá, což mi neskutečně imponuje. No a právě včera jí bylo osmnáct let.
Často jsem přemýšlel nad tím jestli je výhodou nebo nevýhodou být nejmladší ze třídy. Já totiž jsem. Rodiče se mnou neměli slitování a poslali mě do školy prakticky o rok dřív. Teď mi ale nezbývá nic jiného, než jim poděkovat. Kdybych si jen představil, že musím chodit do stejné třídy jako ten výkvět o rok níž, tak by mě odvezli. Jeden vyžehlenej vedle druhýho, jedna děvka vedle druhý. Kam ten svět spěje?
Ale s tím mým věkem. V čem to bude rozdílné? Už pár mých spolužáků dělá autoškolu a do pár dní nebo týdnů budou mít řidičák. To je asi tak jediný rozdíl. A legální alkohol? S tím jsem fakt nikdy neměl problémy. Nejsem žádný profesionální notorik, ale občas prostě zajdem na jedno. Kdo ne? Zkrátka vypadám starší. 
Už to mám - můžu si psát sám omluvenky do školy. To je ono! Pche, jakobych to nikdy nedělal. 
No tak v čem je sakra to překonání hranice osmnácti let tak hrozně skvělý? Opravdu netuším. Připadá mi, že bych si nejradši přál být pořád takhle starý a zůstat na střední škole napořád. Ale to zase kecám kraviny. Já se dost těším na vejšku a na práci. Pokud všechno vyjde, tak to bude úplná pohádka. A já si zatim ani nepřipouštím, že by něco vyjít nemělo.
I quit

osmnáctého

Dnes umírám. Připadám si, jako by mě zlobr přetáhnul basebolkou po temeni. Dokonce jsem se vykašlal na školu a doma jsem to na dobrých pět hodin zaříznoul. Potom se mi ulevilo, tak už tu nebylo nic, co by mi zabránilo zapnout počítač.
Jako první vždycky zkontroluju skype. Nevím ani přesně proč. Nebo v co přesně doufám, nebo v koho, že bude online. Ale vždycky to dělám. Hned potom na youtube a zkontroluju čerstvě uploadovaná videa. 
Já mám už po krk, všech těch reklam co se stavájí součástí youtubu. Když mám štěstí tak reklamu můžu po deseti vteřinách přeskočit. Bohužel jsou tu případy kdy mají asi dvacet sekund a musím je zkouknout celé. A vůbec. Reklamy na youtube jsou ještě naprostý nic, oproti tomu co dávají v televizi. Někdy bych si moc rád podal ruku a promluvil s člověkem který dělá reklamy. Tím myslím, který má ten prvotní nápad. Nápad dát do stejné reklamy vedle sebe dvě malá batolata a miss České republiky. Za takovej uměleckej výkon bych byl schopen se obětovat a chodit bos, ale v případě, že moje bota bude trčet ze zadku toho chlapa, co tu reklamu vymyslel. 
Je tu ale ještě jeden případ reklam. Naprosto zarážejících a mou trpělivost užírajících reklam, které trvají asi půl minuty a musím na ně koukat celý. Dosud jsem se s nimi sektal jen jednou a upřímně doufám, že naposledy. A to na oficiálních stránkách pořadu Partička. Tenhle pořad mě nikdy, ale nikdy nezklamal. Vždycky se hrozně nasměju. A o to víc pláču, když před každným dílem koukám na půlminutovou reklamu. 
Směle vám musím dopořučit, jestli neznáte Partičku, tak si ji určitě vygooglujte a koukněte na pár dílů. Pokud vás nevtáhne do své improvizační show, tak mě klidně proklejte. Ale toho se vůbec nebojím.
I quit.  

sedmnáctého

Tak tu sedím znova. Sedím a dost si užívám tuhle chvíli. Doma ze školy, hudba a moje klávesnice. No vidíte, musím si nabýt čtečku.

Dnes byl dost pohodový den. Vysral jsem se na první dvě hodiny, ale nebyla to tak naprostá ulejvárna. Poučil jsem se dějepis a taky na zítřejší test z literatury. Navíc jsem měl znovu možnost si pokecat s naší výměnnou studentkou z Turecka. Fajn holka ale na té angličtině by měla trochu zapracovat. Není špatná, ale mezi nejlepší bych ji určitě nezařadil.

Teď něco jiného. Víte kdo je sakra Michael Bublé? Mamka mi ho pořád cpe, že je to skvělý zpěvák a charismatický člověk a další různý kraviny, co mě nijak zvlášť nezajímají. Právě teď jsem si ho pustil a upřímně nechápu důvod nedávného vzrůstu jeho popularity. Prostě klasické 'oplodňováky'. Písničky, které pustíte svojí slečně, když přijme pozvání k vám domů. Ovšem já dávám přednost Philu Collinsovi.

Ted mě tak napadá - musim si najít holku. Nikdy jsem po vztahu netoužil. Vyhovovalo mi všechno tak, jak to bylo. Nějaká nová známost na pařbě, diskotéce nebo prostě v hopodě. Vykoustnout se, občas i něco víc, a v nejlepším případě už ji nikdy neuvidím. Ale přes prázdniny na mě nejspíš dolehla ta samota. Ted si ještě můj nejlepší kamarád našel někoho, s kým navázat vztah. Takže co já teď? Možná už je načase pokusit se na nějakou dobu vycházet s jednou a tou samou dívkou. Snad to nezní moc pokrytecky. Nejspíš jsem se jen bál zodpovědnosti. Ale v životě jsem neměl pořádný vztah, tak vlastně ani nevím, jestli nějaká zodpovědnost je vůbec zapotřebí.

Určitě ano.

I quit and You comment