šestnáctého

Můj první zápis na blog.
Hned mě tu něco štve. Nemůžu se spokojit s žádným písmem. A s velikostí taky ne. Moc na výběr tu není.
Ale začínat hned takovým kňouráním není zrovna moc fajn, ale určitě se k tomu ještě vrátím. 
Víte, poslední dobou pozoruji dost velký nárůst oblíbenosti vlogů na youtube. Zaznamenal jsem to proto, že taky sleduju několik vlogerů a osobně jim hodně fandím. Chce to odvahu se do něčeho takového pustit, takže chlapi a slečny - respekt. Nicméně já jsem radši přes tu psanou formu slova a přijde mi to jako u zpovědi, jen ne tak osobní. A každý by měl zažít alespoň jednou svou zpověd, takže... 
Napadla vás už otázka proč blog a ne vlog? Snad se za sebe stydím, snad nechci svůj ksicht strkat na internet. Ale spíš ne. Snažím se být sebevědomým a dokonce se mi to i daří a rozhodně se za sebe nestydím. O svůj obličej taky strach nemám. Ale proč sakra někde shánět kameru a potom video rendrovat na net, když se můžu pohodlně usalašit v křesle a pár minut ťukat do klávesnice. Takže ano, jsem prostě lenoch. Kolikrát už jsem přemýšlel jestli netrpím chronicou nemocí lenivosti a vsadil bych se o facku, že nejsem sám.
Sem, na svůj blog, bych psal všechnu tu snůšku věcí, které jsem zažil, prožil a přežil. Všechno možná ne, ale většinu určitě. Se za sebe přece nestydím.
Dnes jsem ve škole - hodina češtiny - přemýšlel o blogu. O založení blogu a o takových jako já, kteří se rozhodli se svěřit internetu. Co tam tak psát? Ale vždyť je odpověd přece tak jednoduchá. Prostě cokoliv. Jistě, každé psaní má mít svůj řád, ale moje psaní řád mít bude. Slibuju. Nebo radši ne, nerad něco slibuji, protože ve sliby já zkrátka nevěřím. Stejně tak i ve slovo 'kdyby'. Mě vždycky začne škrábat, když slyším někoho použít 'kdyby'. KDYBY BYLY RYBY V PRDELI, NEBYLY BY RYBNÍKY!!! Stačí? 
Ve psaní něčeho jsem dobrej a snad bych byl dobrej i ve psaní něčeho vážného. To sám uvidím.
I quit and You comment