Za pár hodin vyrážím ven. Spolužačka slaví narozeniny. Měla je sice už včera, ale znáte to. Trochu to zapít s kamarády a spolužáky, když už jsou to ty osmnáctiny.
Upřímně se tam dost těším. Dáme billiard, nějaký ten drink. Ale ne, nejvíc se tam těším právě na tu kamarádku. Jmenuje se Aneta. Sakra jak ona je báječná. Pěkná posvata, chytrá a sporotovkyně. Běhá, což mi neskutečně imponuje. No a právě včera jí bylo osmnáct let.
Často jsem přemýšlel nad tím jestli je výhodou nebo nevýhodou být nejmladší ze třídy. Já totiž jsem. Rodiče se mnou neměli slitování a poslali mě do školy prakticky o rok dřív. Teď mi ale nezbývá nic jiného, než jim poděkovat. Kdybych si jen představil, že musím chodit do stejné třídy jako ten výkvět o rok níž, tak by mě odvezli. Jeden vyžehlenej vedle druhýho, jedna děvka vedle druhý. Kam ten svět spěje?
Ale s tím mým věkem. V čem to bude rozdílné? Už pár mých spolužáků dělá autoškolu a do pár dní nebo týdnů budou mít řidičák. To je asi tak jediný rozdíl. A legální alkohol? S tím jsem fakt nikdy neměl problémy. Nejsem žádný profesionální notorik, ale občas prostě zajdem na jedno. Kdo ne? Zkrátka vypadám starší.
Už to mám - můžu si psát sám omluvenky do školy. To je ono! Pche, jakobych to nikdy nedělal.
No tak v čem je sakra to překonání hranice osmnácti let tak hrozně skvělý? Opravdu netuším. Připadá mi, že bych si nejradši přál být pořád takhle starý a zůstat na střední škole napořád. Ale to zase kecám kraviny. Já se dost těším na vejšku a na práci. Pokud všechno vyjde, tak to bude úplná pohádka. A já si zatim ani nepřipouštím, že by něco vyjít nemělo.
I quit
Žádné komentáře:
Okomentovat