Zase jsem si dnes nešel zaběhat. A to jsem si to tak moc sliboval. Ale já za to nemůžu. Mě se nechce v tak hnusnym a depresivním počasí ani jít ven, natož abych šel běhat. Ale kašlu na to. Zítra půjdu děj se co děj. Jsem na sebe teď akorát nasranej. A to prostě není dobrý, jsou hranice.
Včera jsem byl s kamaráda v BBčku. Poprvý v životě jsem vyzkoušel Glenfiddichskou whisky a páni. Je asi tak desetkrát jemnější než Tullamore Dew a asi tak stokrát lepší než Jack Daniels. Byly jsme tři a upřímně řečeno, tam Honza byl navíc. Zase. Prostě on se musí pořád chovat jako žalud. Vlastně se tak nechová pořád. Někdy je s nim i dost sranda, ale pak přepne do jiného režimu a já se jen držim, abych ho tam neseřval jako malýho haranta. Je to u něj tak pade na pade.
Pak tam Jára. Ten je úplně jinej než Honza a proto naprosto nechápu, jak spolu můžou tak vycházet.
Já tu šilenost jako život asi nikdy nepochopím. A ani nechci. Co by to pak bylo? Svět nalikovanej a naprosto předvídatelnej. Existují tyto zvlášní výjimky a vždycky budou. Už jen proto, že bysme všichny umřeli nudou. Nikdo nemá rád stereotyp. Nikdo.
Žádné komentáře:
Okomentovat